Můj příběh

Jmenuji se Jan Valášek a již více než 20 let se věnuji fitness a rozumnému vnímání zdravého životního stylu a cvičení. Za tuto dobu jsem si prošel různými fázemi – od slepého následování trendů až po nalezení vlastní cesty, která funguje nejen krátkodobě, ale především dlouhodobě.

Svoji práci beru jako poslání a dělám to, co mě baví a co mi dává v životě smysl. Mým cílem nikdy nebylo pouze zaměřit se na vzhled, ale především cítit se dobře a užívat si radost z pohybu. Naučil jsem se, že zdravé a efektivní cvičení není o extrémech, přehnaných dietách nebo nekonečných hodinách v posilovně. Je to o rovnováze, radosti z pohybu a o tom, co skutečně prospívá tělu i mysli.

Během let jsem pomohl mnoha lidem, kteří se snažili zhubnout, zesílit nebo se prostě jen cítit lépe ve svém těle. A často jsem viděl stejný problém – zaměření na krátkodobé výsledky místo dlouhodobé udržitelnosti. Lidé si myslí, že musí dřít do vyčerpání, počítat každou kalorii a obětovat svůj životní styl, aby dosáhli výsledků. Ale ve skutečnosti je cesta k lepší kondici mnohem jednodušší a hlavně přirozenější.

Ani já jsem to dříve neznal a neuměl. Dobře si pamatuji na jeden ze svých tréninků, který pro mě byl klíčový. Stál jsem v posilovně, ruce jsem měl opřené
o kolena, po náročné sérií cviků jsem těžce oddechoval, a přitom sledoval svůj odraz v zrcadle. Byl jsem vyčerpaný, ale zároveň frustrovaný.

Dělal jsem všechno „správně“ – nekonečné série izolovaných cviků, hodiny trávené běháním a přísné diety. Přesto výsledky nebyly takové, jaké jsem očekával. Cítil jsem se slabý, unavený a mé tělo nereagovalo tak, jak jsem si představoval.

Začalo to už v mládí, kdy mě bavilo sportovat, ale zároveň jsem neustále bojoval s tím, jak správně cvičit a stravovat se. Neustále jsem hledal „ten správný“ způsob cvičení. Četl jsem různé rady v časopisech, na internetu, zkoušel jsem populární tréninkové plány, inspiroval jsem se u kulturistů i běžců a experimentoval jsem s různými dietami.

Chvíli se mi dařilo, ale vždy jsem se dostal do bodu, kdy se dostavil útlum, přestalo mě to bavit nebo přišla ztráta motivace, stagnace či zdravotní komplikace. 

Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že musím přestat slepě kopírovat „zaručené“ metody a začít přemýšlet o tom, co mému tělu skutečně prospívá. Uvědomil jsem si, že se zbytečně upínám na jednotlivé metody místo toho, abych cvičil tak, jak to mému tělu vyhovuje.

Přestal jsem se soustředit jen na váhy nebo spalování kalorií a začal jsem trénovat celé tělo – kombinaci cviků s vlastní vahou, občasným zapojením činek, ale i dynamické cardio.

Naučil jsem se pracovat s vlastním tělem, rozvíjet sílu, vytrvalost i pohyblivost a mobilitu.

Začal jsem se věnovat silovému tréninku, ale tentokrát jinak – s důrazem na techniku, progresivní přetížení a správnou

Tento nový přístup mi změnil všechno. Najednou cvičení nebylo o nutnosti, ale o radosti z pohybu. Už nešlo jen o estetiku, ale o to cítit se dobře, mít energii a být silný v každodenním životě. Cítil jsem, že trénink může být efektivní, aniž bych musel trpět nebo se nutit.

Dnes pomáhám lidem, kteří se cítí ztraceni v přemíře informací o cvičení a hubnutí a procházejí si podobným bludným kruhem. Učím je, že neexistuje jediný správný způsob – důležité je najít styl pohybu, který je baví a který budou dělat dlouhodobě. Ukazuji lidem, že hubnutí a zlepšení kondice nemusí být o extrémech.

Nemusíte se nutit do posilovny, pokud vás víc baví workout venku. Nemusíte běhat, pokud vás víc láká kolo nebo tanec. Klíčem je kombinovat různé formy pohybu, vnímat své tělo a dělat to, co vám dává smysl. Jde především o udržitelný přístup, který nejen funguje, ale hlavně baví.

Dnes si pohyb užívám. Cvičení pro mě není povinnost ani stresující dřina, ale přirozená součást života. Mám dostatek energie, cítím se dobře ve svém těle a vím, že můj tréninkový styl mi pomáhá nejen fyzicky, ale i mentálně. Nemusím se nutit k jednomu typu cvičení, místo toho kombinuji různé formy pohybu tak, aby mě to bavilo a přinášelo výsledky.

A co je na tom nejlepší? Tento přístup můžu předávat dál a pomáhat ostatním nejít jejich vlastní cestu.